Do bílovecké nemocnice na oddělení následné péče dochází dobrovolníci již od roku 2007. Pravidelně navštěvují především ty pacienty, kteří jsou osamělí, skleslí a kteří potřebují povzbuzení či rozptýlení. Eliška Knězová, Helenka Andresičová, Libuše Herýanová, Marta Denerová,Zdeňka Schubertová, Zdenka Chrástková,Jan Exnar,Gabriela Jiříčková a další tráví každý měsíc v nemocnici mnoho hodin. Z toho důvodu je velká pozornost věnována nejen přípravě dobrovolníků hned na začátku jejich služby, ale také důkladné péči o ně po celou dobu, kdy jsou zařazeni do dobrovolnického programu.
Během pravidelných supervizí nebo dalších setkání se zdravotnickým personálem je tak zajištěn prostor pro hledání odpovědí na různé otázky, pro předávání zkušeností, potvrzení smysluplnosti této služby a podpoření nové motivace k dobrovolnické práci. Ladislav Blahuta, koordinátor dobrovolníků, potvrzuje: „S vedením nemocnice, a vůbec s celým kolektivem zdravotníků, probíhá velmi dobrá spolupráce. Především bych rád vyzdvihnul pomoc staničních sester a sociálních pracovníků, kteří každého dobrovolníka hned na začátku jeho služby k vybraným pacientům uvedou. Domnívám se, že to je jeden z významných prvků ovlivňujících to, jak se dobrovolníci v nemocnici cítí a také to, jak s námi budou dlouhodobě spolupracovat.
Dnes jsou dobrovolníci součástí pečujícího týmu nemocnice. Navazují svým přístupem na léčebný proces profesionálů a vyplňují pacientům čas, který se jim někdy nekonečně vleče, kdy je jim smutno, anebo prožívají různé obavy. Společně si vypráví, někdy spolu tvoří všelijaké ruční výrobky, dobrovolníci doprovází pacienty při krátkých procházkách v areálu nemocnice, motivují je k rehabilitačním aktivitám. Ovšem co je velmi krásné, a co bych také rád zmínil je, že mnohá navázaná přátelství přetrvávají i v době, kdy se lidé uzdraví a vrátí se z nemocnice do svých domovů.“
Ladislav Blahuta se kromě koordinátorské činnosti sám aktivně věnuje dobrovolnictví. Za dobu své činnosti navštívil mnoho lidí a nyní se mimo jiné snaží pomáhat jedné starší paní, která je v nemocnici již velmi dlouho. Sám říká: „Když jsem za ní přišel poprvé, pro pláč mne ani neviděla, takřka rezignovala na svůj úděl. Rodina ji příliš nenavštěvovala a její zdravotní stav byl skutečně komplikovaný. Pravidelně jsem za ní chodil a snažil se jí povzbudit, aby vytrvala. Dnes je na tom o mnoho lépe, znovu získala naději, že se vrátí domů a že po absolvování rehabilitace bude moci opět chodit. Pobyt v nemocnici je pro ni již hodně dlouhý, ale na druhou stranu říká, že nebýt této nemocnice, nikdy by nepoznala dobrovolníky z Adry.“
Další pěknou zkušeností pro Ladislava Blahutu je přátelství s panem Janem. Ale to už by byl zase jiný příběh – ono ostatně, každé přátelství mezi dobrovolníkem a pacientem je originálním příběhem, který tvoří mozaiku tak nekonečně pestrého dobrovolnického života. Života naplněného ochotou, radostí a láskou. Takový život má smysl...
Jitka Chánová
ADRA